Zjistit dostupnost

Přátelé a kamarádi, protože je situace jaká je a my máme trochu volna na přemýšlení a vymýšlení, rozhodli jsme se, že založíme náš blog. Budeme v něm uveřejňovat různé novinky z Chobota, ale i recepty a různé vychytávky. Prostě věci, které nás baví a vás by mohli zajímat. A jednou z novinek, které si zaslouží pozornost je, že se nám podařilo získat do našeho kolektivu nového šéfkuchaře Jakuba Horáka. Zapadl sem jak zadek na hrnec. Což zní dost stylově :-). A rozhovorem s ním startujeme náš blog Letoviska Chobot.

 

 

 

 

Jako prvního jsme pro náš blog vyzpovídali nejnovější posilu Chobota, šéfkuchaře Jakuba Horáka.

  Zatím si u nás moc “nezavařil”, ale až to přijde, máte se opravdu na co těšit!

 

Jakubovi je 42 let, je svobodný, bezdětný, původem z obce Úhonice, kde žijí jeho rodiče. Asi jako skoro každý, jak sám říká, má rád hokej, fotbal a rychlá auta. Sport aktivně, i když s narůstajícími kily a věkem už převážně pasivně. Ale někdy se prý odhodlá k aktivní činnosti. A co by to bylo za správného kuchaře kdyby neměl rád dobré jídlo, ke kterému se v Kubově případě přidává i dobré víno, ale i správně vychlazená plzeň.

 

Jak ses dostal k vaření?

 

K vaření jsem se dostal asi jako každý, po vyučení . Ale chtěl jsem se stát kuchařem už od školky. Odmala se mi líbilo pozorovat u babiček na zabijačkách pány řezníky, jak vše míchají, solí, pepří, jak se vaří ovar, škvaří sádlo, porcuje prase a hlavně ochutnává.

 

 

Jak začala tvá profesionální dráha kuchaře?

 

Začátky, asi jako u každého řemesla v telecím věku, nejsou nikdy jednoduché. O čemž by mohli vyprávět moji rodiče a to by bylo na dlouho. Ale v učení jsem měl štěstí na šéfkuchaře. V restauraci Vikárka pana Ševíta, pana Veselého a majitele pana Erbena. Ti věděli jak na nás, to už by v dnešní době asi neprošlo. Pak jsem měl štěstí i v pokročilém věku a už jako kuchař, na šéfkuchaře a kuchaře, kteří věděli a vědí, jak se má řemeslo dělat - na pány Peroutku, Dočekala, Kaňku, Pavlíka, Truhláře, Kněže...

 

 

Jaká byla tvá cesta do Chobota?

 

No, cesta po D1 není nikdy příjemná. :-)
K této cestě napomohla situace, jaká teď je. Uzavření a s tím spojená výluka v O2 aréně, kde jsem pracoval. Bohužel nikdo neví, jak dlouho to takhle ještě bude. Jednalo se o výpomoc, po mé stáži v Grand hotelu Pupp u šéfkuchaře Ondry Korába, kterou dohodl pan Šírl s panem Švihlíkem, a já jsem přijmul výzvu poznat nové prostředí, lidi a snad i trochu pomoct. Což musí posoudit jiní.

 

 

Co tě na Chobotě zaujalo, proč jsi se pro něj rozhodl?

 

Těch věcí, které mě zaujaly na Chobotě je mnoho, ale především asi styl jak lidé, kteří zde pracují, Robertem - Bobem (zakladatelem/majitelem) počínaje, jak chtějí něco vybudovat. Jo a také občasné páteční večírky, na kterých se vše plánuje, i když někdy druhý den nikdo ani neví, co to bylo... Prostě a jednoduše, prostředí, styl restaurace, kolektiv a nadšení.

 

 

Jak nahlížíš na momentální situaci omezeného gastra?

 

Ta situace není dobrá asi pro nikoho, od majitelů, přes zaměstnance, dodavatele, až po hosty. Na náš obor navazuje spousta dalších lidí a firem, které pochopitelně se zavřenými restauracemi přišli o zakázky a závozy. To je hodně špatné a pro někoho to asi bude smutné. Ale ta situace tady zkrátka je a to po celém světě, takže musíme jen věřit a přát si, aby to brzy skončilo. My pak mohli zapálit v krbu a udírně, a hosté mohli u nás na Chobotě opět pobejt.

 

 

 

Co tě na vaření nejvíc baví a co ti teď nejvíc chybí?

 

Usmívající se host, protože pak víme, že je spokojen. (Snad se nesměje nám). To, že nám něco vzniká pod rukama a doufáme, že to lidi donutí se usmívat. I když jsem někdy sám překvapen, co to vzniklo. Co mi chybí? Můžu napsat vaření, což taky ano, ale je to i kolektiv a ten stres, co k tomu patří. Peprné výrazy a večerní úklid s pocitem dobře odvedené práce. Tedy když se host usmívá.

 

 

Kam chceš směřovat kuchyni v Chobotě?

 

Myslím, že už tu nějaký směr byl. Jelikož se nacházíme v lese a na venkově, tak by vaření mělo směřovat do české kuchyně. Někdy se pokusit ta česká jídla dělat trochu jinak, ale hlavně dobře! Používat suroviny, které si vypěstujeme na našich záhonech. Ale když o tom tak přemýšlím, to bude chtít zahradníka, protože bude plno!

 

 

Je něco, co bys na současném gastru obecně (pomiňme covid) změnil? Co ti vadí?

Nedá se říct co změnit nebo co mi vadí. Každý musí začít u sebe. A jestli si myslí, že to dělá dobře, že to tak má být. Záleží na hostech, zaměstnancích, podřízených, zda ho budou akceptovat...

 

 

Co si myslíš, že je pro naši zemi ohledně gastra typické?

 

V dnešní době je těžké určit, co je typická česká kuchyně. Samozřejmě jsou to zeleninové základy omáček, husté polévky, kynuté buchty a různé koláče. Na druhou stranu, v dnešní době se i tato typická jídla dají dělat trochu zdravěji a moderněji.

 

 

Jak bys rád, aby to v Chobotě vypadalo/fungovalo, až se opět otevře ? Co pro to uděláš Ty?

 

Nasnadě je odpověď, že bych byl rád, aby bylo plno a hosté se vraceli. Co víc si přát na závěr tohoto rozhovoru. Plná restaurace, kolegové spokojení, majitel nervózní z toho, kam všechny hosty posadit - pak bych mu jen řekl: “Sám jsi to chtěl”. A co pro to můžu udělat já? Jen pracovat a snažit se, aby z kuchyně odcházela všechna jídla podle mých představ a taky představ hostů. Takže přijďte pobejt, ať je Bob nervózní!

 

 

My si přejeme, aby se u nás Jakub usmíval stejně spokojeně, jak to má rád u svých hostů. Doufáme, že Vám už brzy bude moct ukázat, jaká kouzla v kuchyni dovede!

Těšíme se, ani nevíte jak!